Srdce nevidomého dopraváka Pavla Vlčka

Na stránce věnované pojízdné expozici se můžete dočíst o tom, že jsem mimo jiné zjišťoval možnosti využití nějaké dotace na realizaci celé pojízdné expozice, nebo alespoň její části. A dnešním dnem počínaje vím, že jelikož mám projekt pojízdné expozice jako soukromá osoba, nemám nárok na dotaci žádnou. Kancelář, kterou jsem kontaktoval zjistila dostupné možnosti a kdybych chtěl některé z dotací využít, musel bych svoji expozici transformovat na jinou, než soukromou nekomerční. Na co konkrétně jsem už dále nezjišťoval, protože Tímto směrem jít v žádném případě nechci. To je totiž zcela mimo můj cíl i přesvědčení, rád bych projekt dále ponechal jako soukromý nekomerční, mým cílem není na pojízdné expozici vydělávat, já si chci s vámi návštěvníky hlavně posedět u vitrín s exponáty a popovídat si s vámi. Navíc by mi přibylo plno další administrativy a to si rád nechám ujít.

Nic v žádném případě nekončí, půjde to i bez dotace, pojízdná expozice bude. Jen ne celá najednou, budu vitríny přikupovat postupně ze svých výplat. Příští rok začnu třeba jednou či dvěma a pak se uvidí, ve výsledku nikam nespěchám. Firma, která pracuje na nacenění celého projektu mi sice ještě cenovou nabídku nepředložila, jakmile ji obdržím, budu z ní vycházet při postupné přestavbě autobusu. Když ale prolustruji jejich katalog, cena jedné vitríny se pohybuje od zaokrouhleno 16000 do nějakých zaokrouhleno 46000, Kč, což není úplně málo, ale když i nadále zůstanu ve svém zaměstnání, tak je to rozhodně realizovatelné, i kdyby mělo jít o jednu vitrínu ročně, nebo o jednu vitrínu vůbec. Jasně, na pojízdnou expozici by se dělaly vitríny na zakázku, takže cena se může lišit, ale moudřejší budu, až budu mít cenovou nabídku na stole.