Více o mně
Krátce o mně
Jmenuji se Pavel Vlček. Narodil jsem se v prostějově v dubnu roku 1993. Na základku jsem chodil do Litovle, byla to škola pro zrakově postižené a nevidomé pana Václava Vejdovského. Na střední jsem se pak přesunul do Prahy, kde jsem studoval konzervatoř Jana Deyla, obory akordeon, klavír, trumpeta. Mezi mé záliby, tedy kromě dopravy patří drobné programování, okrajově pak hudební kompozice, psaní básní, tvorba podcastů a vaření. Pracuji v IT jako associate software quality engineer ve společnosti Red Hat a to na 75% úvazek. O víkendu se ze mě a to na úvazek plný stává pasivní sportovec, jsem obrovským milovníkem fotbalu, stíhám jak českou ligu, tak také německou, Španělskou a italskou. Mým snem je být přítomen alespoň na jednom zápasu Baníku, nebo Karviné. To samé platí během sezóny hokejové, zápas Třince si v televizi určitě nenechám ujít ani jeden, stejně jako v případě fotbalu bych hrozně rád navštívil i hokejový zápas milovaného Třince, třeba s Ostravou.
Má láska k dopravě
Má láska k dopravě se zrodila v útlém dětském věku a myslím si, že hlavním důvodem bylo to, že auta, autobusy a vlaky vydávají zvuky. A co vydávalo zvuk, to se mi prostě líbilo. Když jsem pak měl tu možnost prohlédnout si sousedovic zelenou Škodu 120L, byl jsem nadšený. Na základku jsem jezdil autobusem, tehdy to byla Karosa s motorem Renault, šlo o typ C 934, později, když přibylo odpolední vyučování, tak to byla Karosa s motorem Liaz, model C 734. Hrozně rád jsem sedával v blízkosti motoru a poslouchal, jak to všechno krásně šlapalo. Původně jsem si chtěl koupit jedno auto, nejdřív Trabanta, pak jsem to přehodnotil na Škodovku, ale celé se to nějak zvrhlo a musím říct, že jsem konečně ve svém živlu. Ani hudba, ani počítače, ale doprava naplňuje můj život. A narozdíl od okolí je mi úplně jedno, že na ni nevidím.
